Má první a zatím jediná digitální zrcadlovka. Po dosti dlouhém přemýšlení a výběru jsem nakonec zvolil značku Canon.
A zatím projevuji s tímto přístrojem značnou spokojenost. Robusní tělo mi padne akorát do ruky, oceňuji rovněž funkci živého náhledu, možnost manuálního doostření při 10 násobném zvětšení na displeji, špičkově pracující autofokus, rychlost sériového snímání, funkci priorita světlých tónů a spoustu dalších nabízených technických možností a vychytávek. Jediné co mě na značce Canon mrzí, že za dlouhá léta působení na českém trhu nedokázala do přístrojů instalovat české menu. Tedy až do letošního roku. Nástupce 40D už české menu obsahuje. No trvalo to téměř 20 let než Canon zvolil tento marketingový tah. Na můj vkus poměrně dosti dlouhá doba. Poměrně složité menu a jeho ovládání je také mojí jedinou výtkou k tomuto přístroji. Chvilku mi trvalo než jsem si na něj zvykl. Občas se mi stane, že musím šáhnout do batohu a vytáhnout manuál při složitějším nastavování přístroje.

Má v pořadí druhá EVF zrcadlovka, kterou jsem si pořídil po spokojenosti s jejím předchůdcem FZ 30. Ve fotogalerii naleznete řadu fotografií krajiny pořízených právě tímto přístrojem. Mezi jeho velké plus patří především vynikající optika LEICA (v rámci 12 násobného zoomu), naprosto dokonale zpracované české menu, které umožňuje bleskové a intuitivní ovládání. Dále je to možnost živého náhledu na výklopném a otočném displei a možnost ručního doostřování, při několikanásobném zvětšení. Největší mínus je velmi malý rozměr čipu (cropfactor 4,73). Což má za následek větší míru šumu a snímky pořízené v RAW formátu vyžadují následné zpracování v pc ve vhodných sw. Pro pořízení kvalitního snímku bych doporučil pouze formát RAW, vzhledem k tomu, že u formátu JPG dochází vlivem sw obrazového procesoru k “žehlení” detailů při snaze odstranit co největší míru šumu. Další mínus je poměrně velké zpoždění obrazu jak na displeji, tak v hledáčku. Takže je téměř nemožné fotit živé akce s rychlým dějem. Tento fotoaparát však přesto ještě dodnes v malé míře používám.

Stará a dobrá zrcadlovka na kinofilm od Pentaxu. Ve své době, kdy přišla na trh (okolo roku 1995) byla hodnocena jako velmi kvalitní poloprofesionální přístroj. Když jsem si ji pořídil tak to byl pro mě zlomový okamžik v oblasti fotografie. Začal jsem uvažovat o tom co fotím a jak to fotím. A také jak to nafotit co nejlépe. Používal jsem ji až do roku 2004, než jsem si pořídil první digitál. Přesto jsem ji, ale neopustil. Občas, takzvaně "svátečně" si s ní udělám pro radost pár fotografií na černobílý film. Černobílá fotografie mě poměrně dost přitahuje. Klasická zrcadlovka, pro kterou je možné použít řadu velmi kvalitních a jedinečných objektivů od Pentaxu spolu s použitím kvatitního černobílého kinofilmu má své osobité kouzlo a nádech nostalgie. A po pravdě řečeno nerad se zbavuji starých dobrých věcí, které mi v životě dobře posloužily.